29. května 2020
30. května si Maserati připomíná historický "double" za vítězství v závodě 500 mil Indianapolis v letech 1939 a 1940
Modena 29. května 2020 – Značka Maserati si vydobyla mezinárodní slávu za design, styl a výkon svých jedinečných vozů. Díky své tradici a mnoha úspěchům na silnicích i okruzích po celém světě se z vítězství Maserati stal symbol italské excelence. Závodění je základem samotné DNA Maserati, protože právě během závodů se začala psát legenda této značky.
Dvě po sobě jdoucí vítězství v jednom z nejdůležitějších závodů Indianapolis 500 z 30. května 1939 a 30. května 1940, kdy za volantem vozu seděl Warren Wilbur Shaw, pomohla notoricky proslavit tuto značku nejen ve Spojených státech, ale i na mezinárodním poli.
Maserati 8CTF
Model 8CTF byl dalším vozem navrženým Ernestem Maseratim. Vznikat začal v roce 1938 za podpory modenské podnikatelské rodiny Orsi, která značku převzala v roce 1937. Vůz charakterizoval 8válcový motor s válci litými jako monoblok s hlavou (odtud název „8CTF“ neboli 8 válců „testa fissa“ – pevná hlava) a byl sázkou značky Maserati na obnovení konkurenceschopnosti vůči ostatním evropským konstruktérům.
Vůz, který zvítězil v závodě Indianapolis 500 v letech 1939 a 1940 měl na starosti tým Chicago Bozle Racing Headquarters patřící Michaelovi Josephu „Mikovi“ Boyleovi. Právě proto do závodu nastoupil jako „Boyle Special“.
Po prvních dvou vítězstvích se zdálo, že v roce 1941 je Shaw předurčen k historickému hattricku, ale kvůli defektu pneumatiky se mu americký závod potřetí v řadě vyhrát nepodařilo. V roce 1946 po nucené pauze způsobené druhou světovou válkou skončil stejný vůz 8CTF, který dříve řídil Shaw, v závodě v Indianapolis na třetím místě. Za volantem tehdy seděl Ted Horne. Následoval ho další vůz 8CTF řízený Emilem Andresem. Horne si třetí místo zopakoval ještě v roce 1947 a v následujícím roce 1948 skončil čtvrtý. Tyto impozantní výsledky potvrzují neuvěřitelnou sportovní životnost původního designu vyvinutého Ernestem Maseratim v roce 1938, který si svou konkurenceschopnost udržel na nejvyšší úrovni po celé jedno desetiletí.
Ohromující výkon značky Maserati na okruhu v Indianapolis položil základy zrození nové italské legendy v USA. Její prestiž byla tak vysoká, že v roce 2014 navrhla Americká asociace historických vozů model 8CTF jako první vůz neamerické výroby k trvalému zápisu do Knihovny kongresu USA. Tento dokument zařazený do „Norem pro dokumentaci dědictví“ ministerstva vnitra byl vložen do NHVR (Národního registru historických vozů) a HAER (Záznamů historického amerického inženýrství). Kromě toho jeden ze tří vozů, které kdy byly vyrobeny, konkrétně vůz, v němž v letech 1939 a 1940 zvítězil v Indianapolis 500 Wilbur Shaw, získal původní nátěr a byl vystaven v Indianapolis Speedway Museum.
Závodní úspěchy vozu 8CTF ovšem nebyly omezeny pouze na tradiční americké ovály. Tento model značky Maserati zvítězil i v dalším slavném závodě – konkrétně v závodě do vrchu v Pikes Peak v Coloradu, kde se na stupně vítězů postavil v letech 1946 a 1947 Luis Unser. Závod v Pikes Peak vedl po stoupající trase dlouhé přibližně 20 km. Tuto trasu tvořily především nezpevněné cesty a nacházelo se na ní 156 zatáček testujících schopnosti řidiče i vozu. Startovalo se v nadmořské výšce 1440 m a cíl byl v nadmořské výšce 4300 m. Tyto výsledky byly zcela výjimečné a prokázaly vysokou konkurenceschopnost vozu v naprosto odlišných disciplínách.
Dvě po sobě jdoucí vítězství v jednom z nejdůležitějších závodů Indianapolis 500 z 30. května 1939 a 30. května 1940, kdy za volantem vozu seděl Warren Wilbur Shaw, pomohla notoricky proslavit tuto značku nejen ve Spojených státech, ale i na mezinárodním poli.
Maserati 8CTF
Model 8CTF byl dalším vozem navrženým Ernestem Maseratim. Vznikat začal v roce 1938 za podpory modenské podnikatelské rodiny Orsi, která značku převzala v roce 1937. Vůz charakterizoval 8válcový motor s válci litými jako monoblok s hlavou (odtud název „8CTF“ neboli 8 válců „testa fissa“ – pevná hlava) a byl sázkou značky Maserati na obnovení konkurenceschopnosti vůči ostatním evropským konstruktérům.
Vůz, který zvítězil v závodě Indianapolis 500 v letech 1939 a 1940 měl na starosti tým Chicago Bozle Racing Headquarters patřící Michaelovi Josephu „Mikovi“ Boyleovi. Právě proto do závodu nastoupil jako „Boyle Special“.
Po prvních dvou vítězstvích se zdálo, že v roce 1941 je Shaw předurčen k historickému hattricku, ale kvůli defektu pneumatiky se mu americký závod potřetí v řadě vyhrát nepodařilo. V roce 1946 po nucené pauze způsobené druhou světovou válkou skončil stejný vůz 8CTF, který dříve řídil Shaw, v závodě v Indianapolis na třetím místě. Za volantem tehdy seděl Ted Horne. Následoval ho další vůz 8CTF řízený Emilem Andresem. Horne si třetí místo zopakoval ještě v roce 1947 a v následujícím roce 1948 skončil čtvrtý. Tyto impozantní výsledky potvrzují neuvěřitelnou sportovní životnost původního designu vyvinutého Ernestem Maseratim v roce 1938, který si svou konkurenceschopnost udržel na nejvyšší úrovni po celé jedno desetiletí.
Ohromující výkon značky Maserati na okruhu v Indianapolis položil základy zrození nové italské legendy v USA. Její prestiž byla tak vysoká, že v roce 2014 navrhla Americká asociace historických vozů model 8CTF jako první vůz neamerické výroby k trvalému zápisu do Knihovny kongresu USA. Tento dokument zařazený do „Norem pro dokumentaci dědictví“ ministerstva vnitra byl vložen do NHVR (Národního registru historických vozů) a HAER (Záznamů historického amerického inženýrství). Kromě toho jeden ze tří vozů, které kdy byly vyrobeny, konkrétně vůz, v němž v letech 1939 a 1940 zvítězil v Indianapolis 500 Wilbur Shaw, získal původní nátěr a byl vystaven v Indianapolis Speedway Museum.
Závodní úspěchy vozu 8CTF ovšem nebyly omezeny pouze na tradiční americké ovály. Tento model značky Maserati zvítězil i v dalším slavném závodě – konkrétně v závodě do vrchu v Pikes Peak v Coloradu, kde se na stupně vítězů postavil v letech 1946 a 1947 Luis Unser. Závod v Pikes Peak vedl po stoupající trase dlouhé přibližně 20 km. Tuto trasu tvořily především nezpevněné cesty a nacházelo se na ní 156 zatáček testujících schopnosti řidiče i vozu. Startovalo se v nadmořské výšce 1440 m a cíl byl v nadmořské výšce 4300 m. Tyto výsledky byly zcela výjimečné a prokázaly vysokou konkurenceschopnost vozu v naprosto odlišných disciplínách.